Ještě před několika lety jsem si nedokázala ani přestavit, že by byl můj život naplněn takovým klidem, sounáležitostí a důvěrou v život tak jako dnes. Cítím se v lehkosti, volná a nesvazovaná, cítím se silnější víc než kdy dříve. Dovolila jsem si na cestě sebepoznání a seberealizace spočinout v uvědomění, aha, tak já už konečně vím.  🙂 🙂 🙂

Vím, kdo jsem!

Konečně žiji život bez strachů a v plné svobodě ducha, tady na Zemi ve fyzickém těle.

V lásce k sobě jsem si dovolila být autentická, ne v konstruktech ega, mysli a generačních programech, které mne v běžném životě sužovaly.

Uvědomila jsem si, že skutečná svoboda není někde venku, ale uvnitř mě.

Každý den se probouzím s vděkem a pocitem, že naplňuji svůj nejvyšší potenciál a že žiji svůj vysněný život bez masek a rolí v pravdě a lásce. 

S vděčností a důvěrou se odevzdávám do plynutí proudu života, který nás samotné přesahuje a stále více se uvolňuji do lehkosti přítomného bytí TADY a TEĎ a naslouchání skrytému vedení, které je v každém z nás.

Velmi ráda se obklopuji harmonií a krásami běžného života, ale také rovnováhou s duchovním přesahem. Každý den je pro mě novým objevováním – stejně jako pro dítě, které poprvé poznává svět.

Poznávám ho a spolutvořím skrze svůj vnitřní klid, hluboké vědomí a čisté bytí ukotvené v srdci. Naslouchám tichému hlasu a nechám se unášet proudem jediné jistoty v životě a to změny každodenní reality.

Tak jak na sebe pohlížím dnes, jak se vnímám, jak se cítím a co si pro sebe dovoluji, takhle jsem nikdy předtím nežila. Jako bych se snažila zapadnout do světa, který mi nepatřil, nedával smysl, chaos, stres, napětí, mužská energie. Ustávala jsem v rolích, které mi opravdu nebyly vlastní.

Dnes žiji život ve vnitřní svobodě, jakou jsem si nikdy nedokázala představit. 

Pocity vyhoření, frustrace, deprese, strachy, oddělenost, bez skutečné lásky, v nesvobodě, stále v mysli. Úzkost, výkyvy nálad, nespokojenost s prožíváním své reality, bez sebelásky, bez autenticity, v roli oběti.

Potlačené emoce, pocit bezcennosti a velmi nízká sebe hodnota a sebe vědomí v módu hodné holky, to vše mne provázelo v mém vnitřním světě.

Mé tělo mi zrcadlilo pravdu

Necítila jsem se ve svém těle dobře. Dávalo mi jasně najevo, jak to všechno je. Jak sama sebe vnímám, jak se sebou zacházím a v jaké iluzi se nacházím.

Odchod? Sebevražda?

V určitém období jsem měla pocit, že už nemohu dál žít, že už nechci pokračovat v prožívání těchto těžkých stavů. Bylo to tehdy pro mne velmi těžké období. 

S odstupem let již vím, že v našich životech není nic náhodné a poprvé jsem vědomě uslyšela hlas, který mi velmi důrazně našeptával, teda spíše hlasitě křičel:

''Jsi silná, věř si, zvládneš vše co budeš chtít!''

V ten moment jsem pocítila změnu a vydala se na cestu sebepoznání… na cestu objevování svého vnitřního světa, hlubokých zákoutí.

Touha za poznáním a vymaněním se z pocitu, že takto snad ten svět nemůže vůbec fungovat, že to není možné.

Snad musí existovat naděje, že můžeme zde žít v lásce, hojnosti a svobodě, v pravdě a radosti. Že tento svět není utrpením, ale rájem, který si spolu tvoříme my sami.

Tak jako já jsem hledala svoji sílu, tak vnímám sílu v každém z nás, v každé bytosti. 

Zažehněme společně svůj vnitřní oheň, abychom mohli žít životy podle plánu, který jsme si zvolili, ze srdce a spolu tak tvořit Nový svět v LÁSCE a VDĚČNOSTI, že jsme si dovolili tu být v této nádherné době.

S láskou, 

Lucie