Hledání zdravých hranic – emoční rovnováha

Před několika lety jsem si začala uvědomovat a vyzdvihovat na povrch ve svém vnitřním světě téma hodné holky a hranic, které mám nastavené k sobě a k druhým. Prakticky řečeno, v té době byly moje hranice určovány okolím. Abych náhodou nikoho nezranila, nikomu neublížila a nikoho se nedotkla svým chováním a tím co řeknu. Abych neublížila svým milovaným a vzhlížela ke starším autoritám, protože mají „právo“ na respekt.

Celý život mne moje duše a tělo navádělo, že jdu špatně, že to není to ono, pro co jsem si sem na zem přišla. V patnácti mi pediatr diagnostikoval problémy se štítnou žlázou a já dostala „nálepku“ hypotyreóza neboli snížená funkce štítné žlázy.

Už jako takto dospívající dívka, která má strachy, nedůvěru v život a neschopnost se zdravě bez velkolepých emocí za sebe postavit. Nedokázala jsem to. Celý svůj život jsem nedokázala vyjádřit co cítím, jak se cítím a cítit k sobě a ostatním vzájemný respekt a úctu.

Od toho se také odvíjela moje psychika. Všechny emoce byly naprosto potlačené, protože přeci hodné holky mají jen ty „dobré“ emoce. Prožívají radost, štěstí, spokojenost, úsměvy, sympatie a nikoho svým chováním neobtěžují, nevztekají se, neřvou, nezlobí se a je s nimi pohoda.

Je to přeci HODNÁ holka!!! Nálepka jak prase! 🐷

Ale hněv, pláč, zuřivost, zklamání to nepatří do našeho života, toho se chceme zbavit a tyto „špatné“ emoce hodit do kýble s víkem, pořádně ho uzavřít, nejlépe ještě omotat lepící páskou a zakopat hluboko do země.

Když už jsem byla opravdu v pasti a nevěděla co se svým životem, vztahem a mateřstvím, ptala jsem se sebe na otázky. Co se to zase děje? Co je se mnou špatně? Proč se cítím zle? Nelíbí se mi to. Nechci to. Dejte to pryč.

Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že je to v pořádku, že je to psychika, která se konečně snaží najít rovnováhu a že se ozývají moje potlačené emoce, které jsem si v sobě ve svém těle uzamčela, ráda bych mu tenkrát řekla, tak mi poraď, poraď mi co s tím?

Pamatuji si ten den velmi přesně, kdy jsem se vědomě rozhodla mému „utrpení“ přijít na kloub, protože mne to tak sužovalo a narušovalo vztahy, které tím vším velmi trpěly.

Emoce jsou jako VODA, tečou…

„Pokud emoce námi neprotékají a nejsou v souladu s proudem našeho bytí, pak naše životní energie slábne. Slábne naše tělo a pak zjistíme jak naše energie života neproudí v rytmu tlukotu našeho srdce.“                                                                    Lucie Valouchová

Každý z nás se v životě setkal se situacemi, kdy jsme se necítili dobře, ale neuměli jsme přesně určit proč. Možná jsme souhlasili s něčím, co jsme vlastně ani nechtěli, ale aby se druhá strana neurazila, tak jsme souhlasili. Možná jsme se nechali zatlačit do role, která nám nevyhovuje. Možná jsme se dlouhodobě přizpůsobovali očekáváním druhých a potlačovali své skutečné pocity.

Hněv jako kompas

Ale jak poznat, že jsou naše hranice překračovány? Jak nastavit v sobě ten správný kompas a nabrat ten správný směr? U mne tenkrát vyšel na povrch a byl viděn a slyšen hněv, který s sebou smetl vše co mu přišlo do cesty.

Hněv je jednou ze základních emocí, která má silný vliv nejen na naši psychiku, ale i na tělesné procesy. Když se rozzlobíme, spustí se v našem mozku složitá kaskáda chemických reakcí, které nás připravují na „boj“.

Zúžené vnímání, zvýšený srdeční tep a krevní tlak, napětí svalů, zrychlené dýchání, pocení a návaly horka. To vše jsou tělesné reakce těla na hněv.

Byť jsou nám tyto pocity nepříjemné a nejraději bychom je vytěsnily ze svého života jsou pro nás velkým přínosem. Hněv není náš nepřítel, naopak je známka dlouhodobých překračovaných hranic a ukazuje nám, co je potřeba změnit, abychom mohli žít spokojenější a svobodnější život.

Jak nalézt své zdravé hranice a zajistit, aby je ostatní nepřekračovali?

Zdravé hranice nejsou jen o tom, co dovolíme druhým, ale i o tom, jak sami se sebou zacházíme a vnímáme svoji hodnotu. Když naše hranice nejsou pevné nebo je neumíme nastavit, tělo i mysl na to začnou reagovat.

Každý z nás má jiné limity v různých oblastech života a proto také nejsou hranice univerzální. Tak jako jsme osobití a jedineční sami za sebe, takové hranice jsou. Nenechme se zmýlit, hranice mohou být i velmi pružné a proměnlivé.

• Naslouchejte svým pocitům. Jak se v danou chvíli cítím?
• Pozorujte své automatické ANO. Souhlasíte jen z naučené reakce nebo je to skutečná odpověď, se kterou rezonuje celé vaše tělo?
• Vnímejte své tělo. Co říká, kde máte bolest, pocit ztuhlosti, vnitřní pnutí?
• Zapátrejte v minulosti, zdali se nestala podobná situace, na kterou jste reagovali stejně?
• Vnímejte co s vámi dělá odmítnutí druhé osoby?

Pokud cítíte, že vás někdo tlačí tam kam nechcete, jednoduše řekněte: „Prosím, dnes se necítím na to, abych udělala správné rozhodnutí.“  Buďte k sobě laskaví a dejte si čas na odpověď.

Tím respektujete sami sebe, tvoříte si více prostoru a dáváte tím základ pro vstup SEBELÁSKY do vašeho života.

Pamatujme si a připomínejme na cestě životem, že:

Hranice nejsou omezující, naopak jsou klíčem k naší větší svobodě a autenticitě!