Nejsem dost! Dost dobrá, dost krásná, dost chytrá! Aneb posvátná ženská zranění v praxi.

Můj příběh života je v mnohém protkán tajemstvím. Možná spíše nežli tajemstvím, řekla bych velkou trpělivostí. Trpělivostí v tom, co do tohoto pozemského světa mohu přinést a jakým způsobem svoji esenci nabídnout jako službu lidem na naší Zemi.

Teď již chápu a vnímám, že mým úkolem zde byl a stále je, najít svoji přirozenou podstatu ženského bytí a nalézt tak rovnováhu, svobodu, sílu a harmonii, která je uvnitř mne a vím, že uvnitř každé z nás.

Díky hlubokým emočním zraněním a energetickým otiskům, které se mohou přenášet z generace na generaci nebo vznikat vlivem společenských a osobních zkušeností, jsme tyto naše přirozené archetypy ženského prožívání zapomněly.

Tato cesta sebepoznání pro mne nebyla v určitém období ani trochu jednoduchá. Přiznat si, že nemám dostatek sebeúcty, sebelásky, sebevědomí. Nevím kdo jsem, mám strach co na to všechno řekne okolí? To jak můj kritický rádce vždy s přesnou dokonalostí reagoval, na podrývání mé sebe hodnoty a vyjadřování sebe. Měla jsem strach se projevit, být autentická a vyjádřit co cítím, jak se cítím a co prožívám.

Dovolit si milovat samu sebe, takovou jaká jsem, takovou jaká se cítím být. Dovolit si nepotvrzovat svoji hodnotu mými vztahy.

Dovolit si dělat chyby.

Dovolit si prožívat všechny své emoce a pocity.

Dovolit si být svá a svobodná v každé buňce mého těla!

Vnímám, že ještě stále mnoho žen nežije ve svobodě svého ženského bytí, napojení se na sebe samu, naslouchání své intuice a svých darů léčení a spojení s tělem a bohem, který je naší nedílnou součástí.

Tělo si vše pamatuje

Z dávné historie jsme za to byly pranýřovány, páleny a mučeny. To vše máme uložené hluboko v buňkách našeho těla. Veškerá historie se nám propsala, vryla do našich životů i do dnešní doby.

Nutno však říci, že je jen na nás jakým způsobem uchopíme náš život dnes a převezmeme za něj plnou odpovědnost. Vstoupíme do své ženské síly, zamáváme té malé ustrašené holčičce a budeme naplňovat svůj potenciál v souladu se svou pravdou.

Je to fakt jen na nás a našem rozhodnutí ženy 🙂 Není to jednoduchá cesta, je to cesta pro odvážné amazonky, ale ze své zkušenosti vím, že to za to fakt stojí. 🙂

Jaká posvátná ženská zranění ovlivňují naši svobodu plně se projevit?

Zranění odmítnutí (Nechtěná žena)

• Pocit, že nejsme dost dobré, dost krásné, dost chytré nebo dost milované.
• Strach z opuštění, potřeba stále někoho potěšit a bát se odmítnutí.
• Projevuje se jako nedostatek sebeúcty a obtížné nastavování hranic.

Zranění ponížení (Potlačené žena)

• Pocit méněcennosti, stud za své tělo, za své emoce a projevy.
• Potlačování vlastního hlasu, strach z projevení se, obava z toho, co si o nás myslí ostatní.
• Může vést k tomu, že se žena cítí „neviditelná“, bojí se vyjádřit svou pravdu.

Zranění zrady (Zneužitá žena)

• Zklamání ve vztazích, pocit, že nám bylo ublíženo, že jsme byly využity.
• Nedůvěra vůči mužům i ženám, strach z otevření se hluboké lásce.
• Může vést k přehnané potřebě kontroly nebo uzavřenému srdci.

Zranění opuštění (Osamělá žena)

• Pocit, že jsme byly ponechány samy sobě, že se o nás nikdo nepostará.
• Strach ze samoty, lpění na vztazích, hledání potvrzení hodnoty v druhých.
• Často vede k vnitřní prázdnotě nebo k závislosti na partnerovi.

Zranění potlačené sexuality (Zakázaná žena)

• Pocit studu a viny spojený se sexualitou, potlačení své smyslnosti a vášně.
• Strach ze své ženské síly, potřeba „být hodná“, strach být vnímána jako objekt.
• Může vést k potlačené radosti a blokaci životní energie.

Vidíte se v některém zranění?

Za sebe musím říci, že mnou prošly snad všechny výše uvedené! Od potlačených emocí, po různé strachy, přes závislosti a lpění. Vše bylo mnou a já byla vším. Ale díky těmto zkušenostem, jsem se naučila si taky v určitou chvíli vlastně odpustit, protože všechno tohle bylo pro nějaký účel a vnesla jsem si pro sebe alespoň v začátcích kousek té mé malé SEBE-LÁSKY.  A můj rádce? Můj rádce „pranýř“ mne v tu dobu už pomalu opouštěl :).

Léčení jako náš nový začátek

Posvátná ženská zranění jsou zároveň branou k hlubokému poznání sebe samé. Když je začneme léčit, otevíráme se větší síle, svobodě a lásce k sobě i k druhým.

Ale jak na to? Jak a kde začít?

Bohu díky, že máme v dnešní době a v našem státě tolik možností, jakým způsobem přistoupíme k opečování našich bolístek. Že si konečně dovolíme pro sebe uzdravit své tělo, mysl a své nitro.

Svět nám předkládá mnoho technik, terapií a nástrojů, které sebe rozvoj v této době umožňuje. Máme k dispozici 24/7 tolik informací co naši předci neměli za celý život. Můžeme s nimi pracovat a využívat je ve svůj prospěch (Samozřejmě i neprospěch :)). Ať je to návštěva terapeuta nebo jemné techniky energetické práce. To vše, ale záleží jen na našem rozhodnutí.

Rozhodnutí pro změnu

Rozhodnutí změnit svůj život a nepokračovat již v nastavení v jakém se momentálně nacházíme. Reálně podniknout kroky k tomu, aby se náš „snový“ život poskládal a přetvářel do nové reality světa, ve kterém chceme pro sebe žít.

Co však za sebe vnímám jako takový hlavní bod na mé cestě uzdravením bylo, začít věřit svému vnitřnímu vedení, své intuici a svým pocitům a následně po té cestě vytrvat a jít. Spolu s vědomím, že vše co se děje, se děje tak jak má, za nějakým účelem a byť se mi to v danou chvíli nemusí nutně líbit :), je vše pro mé dobro, pro učení, uvědomění a aha momenty na mojí cestě životem.

Každá jsme jedinečná ve své kráse už jen proto, že JSME. Vnímám, že právě tolik mnoho cest je na našich cestách uzdravení. Každá má v sobě vnitřní kompas, kterým když nasloucháme, tak nás povede.                                                                                    Lucie Valouchová

Přijetí nemožného, možným…

V mé osobní praxi to znamenalo hluboký ponor do nitra, přijetí sebe sama, sebeláska, práce s vnitřním dítětem, s dechem. Odpouštění druhým, ale do důsledku vlastně jen sobě. Práce s mateřskou energií. Práce s posvátnou sexualitou, uctění svého těla a jeho potřeb. Vědomá komunikace ve vztazích. Ukotvení se ve svém bezpečí a důvěře v život.

Aspekty, které vypíšu níže, cítím, že jsou pro naši ženskou esenci až nezbytností a jakousi vstupní branou. Skrze práci se svojí vnitřní ženou můžeme znovu nalézt naši pravou podstatu.

Napojení na svou ženskou energii – tanec, rituály, meditace.
Sebepřijetí a sebeláska – naučit se vnímat svou hodnotu, vnitřní a vnější krásu.
Práce s emocemi – dovolit si cítit a prožívat všechny pocity.
Sesterský kruh – sdílení v bezpečném prostředí žen, které se podporují, komunity.
Práce se sexualitou – uctění svého těla a jeho potřeb bez studu.
Odpouštění – sobě i ostatním, uzdravení rodových vzorců.

Individuální cesta každé ženy

Když teď píši tento článek, uvědomuji si, že toho všeho je pro jednu opravdu hodně velká nálož a mne to trvalo roky. Roky objevování toho kým  skutečně jsem a kým nejsem. Je pravdou, že jsem si prošla mnohými zraněními, která mne definovala a určovala můj směr, ale každá to máme jinak. Někdo se vidí v jedné věci, někdo ve všech. Každopádně, ale …

Jedinečnost je klíčem ke svobodě

Stejně tak vnímám, že každá žena je jedinečná a jen my samy víme co a kde a jakým tempem chceme postupně jako cibulku loupat.

Netlačme na sebe, dejme si čas a prostor na to vše zpracovat a integrovat do našeho běžného života.

Jít POMALU a s úctou k sobě a ke svému božskému načasování!

Nová realita je na dosah

A je teď na nás ŽENY, MATKY, DCERY, MILENKY a DIVOŽENKY, abychom si na naše živé bytí rozpomněly. Rozpomněly na naše dary a vstoupily do své moudré síly! Právě v této době, kdy jsme si dovolily být TADY a TEĎ, svobodné a s hrdostí kráčet po Matce Zemi jako BOHYNĚ, které sestoupily z nebe na Zem a obnovily opět v našich srdcích zapomenutý poklad.