Sebeláska není luxus. Je to základ.

Můj příběh: Cesta k sebelásce

Zajetí strachů a očekávání
Znáte ten pocit, když se ráno podíváte do zrcadla a první myšlenka, která vás napadne, je kritika?

Dlouhou dobu, většinu svého života jsem žila v přesvědčení, že nejsem dostatečná, že toho ještě moc nevím. Je ještě spousta informací, které se musím naučit, že všichni okolo mne ví více, než já sama, atd. atd. … Provázely mne strachy, co si o mně lidi pomyslí, co řeknou, jestli něco neudělám špatně. 

V mém životě tehdy mluvila hlavně mysl – plná pochybností, výčitek a očekávání. A ego, které mě chránilo tak moc, až mě drželo dál od života samotného. Byla jsem velmi uzavřená. Bála jsem se lidí, situací a neznámého, hodně introvertní. Teď vím, že mě moje ego vlastně chránilo před tím, aby mi znovu nebylo „ublíženo“.

První klíčení niterné volnosti

Dělala jsem věci, protože se to tak „má“. Protože se to očekává. Protože se to tak přece „musí“. Ale to volání po větší svobodě bez strachů bylo silnější a silnější a stoupalo na intenzitě. A pak postupně, jakoby se v mém nitru začalo něco měnit. Jako když semínko pod zemí tiše klíčí, aniž o tom někdo ví. Něco ve mně dozrávalo. Uvědomění, že už nechci dál žít proti sobě. Že už nechci být tím, kdo si ubližuje.

Malé kroky k sobě

Začala jsem vnímat, co mi říká srdce. Co mi dělá dobře. Co mě těší. Co se mnou ladí a rezonuje. A začala jsem se tím řídit – krok za krokem. Třeba i tím, že nevařím, když necítím, že chci. ☺️ Neuklízím, když nemám energii. Dělám věci v souladu se sebou, ne z povinnosti k někomu, k něčemu. 

Síla sebelásky v mateřství

Zvlášť jako máma jsem pochopila, jak důležité je být zdrojovaná. Pečovat o sebe, ne až když zbude čas, ale právě proto, že miluju. Nejen svou dcerku, ale i sebe. Sebeláska pro mě přestala být něčím vzdáleným – stává se základem. Ne sobeckostí, ale základem všeho, co tvořím. 

Tvořím z lásky k sobě a ostatním. 💚

Jak žít sebelásku v každodennosti 

Sebelásku nevnímám jen o tom, dopřát si vanu s bublinkama nebo si říct hezká slova do zrcadla – i když i to je důležité. ☺️ Pro mne je to hluboký, tichý a klidný postoj k sobě samé. Je to způsob, jak se k sobě vztahuji. Jak se slyším, jak se cítím, své pocity, moje tělo, co mi říká, jak se sama sobě věnuji.

Sebeláska pro mne znamená vidět se takovou, jaká jsem, a nevidět jen své světlo, ale obejmout i své stíny. Přijmout se ve své celistvosti. Znamená to být k sobě pravdivá – v tom, co potřebuji, co cítím, co mi dělá dobře a co už ne.

Je to rozhodnutí, že už si nebudu dál ubližovat. Ani myšlenkou. Ani slovem. Ani tím, že se budu nutit do něčeho, co necítím jako pro mne pravdivé. Že vnímám malé nuance toho, kde mi není dobře, co mi mé tělo říká a kde jsem v nesouladu sama se sebou. 

Pohledy duchovních učitelů na sebelásku?

1. Sebeláska jako návrat k pravdě o sobě

Například Byron Katie říká: 👉 „Když miluji sebe, přirozeně miluji i tebe. To, co dávám sobě, dávám i světu.“
Dle ní sebeláska začíná u pravdivého vnímání vlastní mysli, rozpoznání příběhů, které si říkáme, a návratu k tomu, co je skutečné. Milovat sebe znamená přestat bojovat s tím, kým jsme – a začít přijímat realitu takovou, jaká je, i sebe samu v ní.

2. Sebeláska jako vnitřní ticho a přijetí

Mooji, duchovní učitel původem z Jamajky, často říká, že: 👉 „Pravá láska vychází z klidu, ne z mysli. Sebeláska není čin, je to stav bytí – stav přijetí.“

Z jeho pohledu sebeláska není o egoistickém zaměření na „já“, ale o návratu k sobě jako přirozenému, tichému vědomí, které je v hlubokém souladu se životem.

3. Sebeláska jako jednota

Thich Nhat Hanh, zenový mistr, učil, že: 👉 „Když se naučíš milovat a přijímat sám sebe, budeš vědět, jak milovat ostatní. Když jsi šťastný, svět je šťastný s tebou.“
Podle něj sebeláska není oddělením se od ostatních, ale prvním krokem k hlubokému soucitu – k sobě i světu.

4. Sebeláska jako vědomí své podstaty

Eckhart Tolle připomíná, že: 👉 „Sebeláska není závislá na tom, jaké máš vlastnosti. Je to uznání toho, kým jsi, za hranicí myšlenek a tvarů.“
Z jeho pohledu sebeláska není vnější péče o „osobnost“, ale vnitřní klidné spočinutí ve vědomí, které je nad osobní identitou.

Jeden z nástrojů sebelásky: The Work – 4 otázky, které osvobozují

Někdy máme v hlavě myšlenky, které nás bolí, drží zpátky nebo nám zraňují srdce. Jsou to často staré hlasy ega, minulosti nebo strachu – a přesto jim věříme. Jedním z nejjemnějších, a přesto nejúčinnějších způsobů, jak s těmito myšlenkami pracovat, je metoda The Work od výše zmíněné Byron Katie. Pomocí čtyř jednoduchých otázek se můžeme začít vracet domů – k pravdě, lásce a klidu uvnitř nás.

Zkuste si vybrat jednu myšlenku, která vás bolí nebo blokuje. Například: „Nejsem dost dobrá.“, „Musím být dokonalá, bez chyb, jinak mě nikdo nebude mít rád.“

A pak ji prozkoumejte těmito otázkami:

1. Je to pravda?
   (Zastavte se. Zeptejte se – opravdu? Je to stoprocentně jisté?)
2. Mohu si být naprosto jistá/ý, že je to pravda?
   (Umožní vám jít ještě hlouběji a otevřít prostor pochybnosti.)
3. Jak reaguji, když té myšlence uvěřím?
   (Všimněte si emocí, tělesných pocitů, chování – co vám tato myšlenka přináší do života?)
4. Kým bys byl/a bez této myšlenky?
   (Představte si samu/ého sebe bez tohoto přesvědčení – jaké by to bylo? Jak byste se cítili? Co by bylo možné?)

A na závěr – zkuste myšlenku otočit (tzv. „turnaround“) a najít v tom nové pochopení.

Například:
👉 „Nejsem dost dobrá/ý.“
→ „Jsem dost dobrá/ý.“
→ „Já jsem ta/ten, kdo sebe soudí.“
→ „Moje hodnota není určena mými výkony.“

Tato práce je jemná, ale hluboká. Je to akt sebelásky – nahlížet na sebe pravdivě, s otevřeným srdcem a laskavým pohledem. A někdy právě tím začíná ten největší vnitřní zlom.

Jak prakticky pěstovat sebelásku 🌱

Sebeláska je proces, který začíná uvnitř nás samotných. Je to cesta, na které si postupně uvědomujeme svoji hodnotu, přijímáme se v plné autenticitě a rozvíjíme vztah k sobě, který nás podporuje v každém kroku. 

Zde je několik praktických tipů, které mi pomáhají tento vztah k sobě rozvíjet v každodenním životě:

1. Přijímám své tělo, tělo je mým chrámem
   Uvědomuji si jak cenné a jedinečné je moje tělo. Přijímám ho takové, jaké je, se všemi jeho krásami i nedokonalostmi. Nesrovnávám se s ostatními a zaměřuji se na to, jak ho s co největší citlivostí pro něj opečovat a naslouchat jeho potřebám.
2. Praktikuji vděčnost
   Každý den si večer nebo i v průběhu dne uvědomuji vděčnost za to co mám.  Děkuji za vše, co nyní mám. Vděčnost otevírá srdce!
3. Naslouchám svému srdci, své intuici
   Mysl může být často ovládána strachem, pochybnostmi a negativními vzory. Srdce a intuice mi ukazuje směr, co je pro mne skutečně pravdivé. Dávám pozornost tomu, co mi přináší radost a klid, a rozhoduji se v souladu s těmito pocity.
4. Nastavuji si hranice s respektem k sobě i druhým
   Sebeláska je také o tom, že se učím si chránit svůj čas, energii a emocionální prostor. Učím se říkat ne, pokud něco není v souladu s mými hodnotami a potřebami. Tento krok není sobecký, ale naopak je nezbytný pro moji vnitřní rovnováhu a cestu. 
5. Dávám si i kratičký čas na odpočinek, klid a ticho pro sebe
   Vědomě se zaměřuji na čas sama se sebou v klidu a tichu. U mne je to po většinu času bytí v přírodě, která mne vždy podpoří. 
6. Odpouštím si
   Učím se odpouštět sobě za chyby, které mne posouvají dál. Uvolňuji všechny emoce, které ještě chce tělo léčit a dostat tyto blokády ven na povrch. Chyby jsou součástí mé cesty, která mne pomáhá růst a stát se  celistvější.
7. Vědomě pozoruji svou mysl – mám ji pod kontrolou
   Mysl je silný nástroj a skvělý nástroj, ale pokud ji „nezkrotíme“, může nás svádět k negativním a limitujícím myšlenkám. Praktikuji pozornost (mindfulness) a učím se rozeznávat negativní vzory, které mne omezují. Vybírám si myšlenky, které se mnou rezonují a kterým chci věnovat pozornost. 
8. Nacházím si radost v každodenním životě
   Sebeláska se projevuje v každém okamžiku, kdy si dovolíme zažívat radost. Dávám si čas na malé potěšení, ať už jsou to naše pomalá rána s dcerkou, procházka v přírodě, sprcha nebo okamžik klidu. Tyto momenty obnovují moji energii a přinášejí pocit vděčnosti za přítomnost a dary, které mám.
9. Přijímám všechny své emoce
   Sebeláska znamená, že přijímáte všechny své emoce, i ty těžké. Učím se je prožívat a vyjadřovat, aniž bych je potlačovala. Každá emoce má svůj význam a ukazuje mi, co je pro mne důležité. Co mi má ještě říci a v čem jsem v nesouladu sama se sebou. 
10. Obklopuji se lidmi, kteří se mnou rezonují
    Sebeláska je také o tom, že se obklopujeme lidmi, kteří nás inspirují a respektují. Vytvářím si vztahy, které rezonují s mojí vnitřní pravdou a životem, který žiju. 

Miluj sebe, změň svůj svět

„Láska je náš přirozený stav. Není třeba ji vytvářet, pouze odstranit to, co jí brání.“                 — Ramana Maharši

Sebeláska není něco, co získáme ze dne na den. Je to něžný a postupný proces, který začíná u vědomí vlastní hodnoty. Každý krok, který uděláme na této cestě, nás přiblíží k větší svobodě, vnitřní rovnováze a radosti ze života.

Sebeláska není sobectví

Sebeláska není egoismus, ale nejvyšší forma péče o sebe a o náš vlastní vnitřní svět. Když se naučíme milovat sebe, otevřeme tím prostor pro lásku, kterou můžeme dávat druhým. 

Zkuste udělat první krok – dát si čas na sebe, odpustit si, přestat se porovnávat s ostatními a přijmout se takoví jací jste, v plné míře, nesoudit se.  

Sebeláska je klíčem k tomu, abyste mohli být tou nejlepší verzí sebe sama – pro sebe i pro svět kolem vás. Vykročte na tuto cestu s odvahou a otevřeným srdcem.

„Tak jak jsme schopni milovat sami sebe, jsme schopni milovat svět. Přijmu-li sebe sama se svým světlem i stíny, přijmu svět takový jaký je – bez posuzování duality. 

Náš vnější svět je odrazem našeho vnitřního světa.“   – Lucie Valouchová

Nečekejte na ideální chvíli: Změna je v přítomnosti

Nečekejte na ideální moment. Já už přestala čekat. Láska k sobě samé/mu je způsob bytí, bytí v srdci.  Ten podle hlavy nebude nikdy. Začněte tam, kde jste nyní – s tím, co máte. Možná jen tím, že si dnes dovolíte třeba odpočinout, říct ne nebo odříct důležitou schůzku. Naslouchat svému tělu. Přestat se posuzovat. 

Jak se cítím? Co nyní potřebuji? 

Tyto otázky jsou mým denním základem, pokud si nejsem jistá, zastavím se, nadechnu, v klidu a tichu se zeptám: „Jak se teď cítím? Co nyní potřebuji?“ A pokud je to teď možné, jednám v souladu s tím co potřebuji. 

„Buď tím, kdo zapaluje světlo – nejdřív v sobě.“

– Nelson Mandela

Každý malý krok v lásce k sobě je krokem k nové realitě – té, kterou chceme opravdu žít.